Friday.. I love you, don't leave me

Uff.. konečně je pátek! Už od středy nemyslím na nic jiného, než na volno. Nevím, jak to máte vy, ale u nás už se začínají pomalu řešit a uzavírat známky. Já miluju léto, fakt že jo, ale červen? Asi nejhorší měsíc v roce. Přinejmenším ty první tři týdny. Jeden učitel se dokonce rozhodl, že nám známky uzavře do tohohle úterý..???! Jako co to je?! S tím jsem teda nepočítala a vážně nevím kdy si mám opravit ten zemák, když hodinu máme až ve středu...

Už tenhle týden byl plný učení a já se děsím těch třech nadcházejících. S láskou vzpomínám na ty časy, kdy jsem v diáři měla zapsané maximálně dvě písemky týdně.. Teď je tam minimálně jedna denně, plus zkoušení, které nám učitelé (samozřejmě) nehlásí a já nejsem ten typ lidí, kteří by se (na konci roku) neučili, když mi každá známka může zkazit průměr.

Hrozně mě štve, že si nemůžu vůbec číst. Prostě to neumím skloubit tak, abych stíhala obojí. Knížky miluju a tohle je pro mě teror. :D Taktéž seriály, momentálně Game of Thrones. Celkově mě rozčiluje, že se musím učit v takovémhle množství. Jsem na sebe zvědavá u maturit...  Btw. taky tak nesnášíte ranní vstávání? No samozřejmě, že snášíte, kdo by ho měl rád. To je totiž další věc. Učím se do noci - a to jakože se vážně poctivě učím, jdu pozdě spát a no.. co si budeme povídat, pět až šest hodin spánku je prostě málo. Hlavně když musím další den zase normálně (až lehce nadprůměrně) fungovat.

Tohle je přesně to období, kdy musím obdivovat lidi, co jedou celý rok na sto procent, a na konci roku se snažit nemusí. Já to prostě nadávám, a znovu si myslím, že nás bude víc. Ale jestli mezi ně patříte, tak máte můj obdiv! :)

A co budu dělat o víkendu? Ano, správně. Učit se. :( Help me, please! Přijde mi, že se s těma známkama letos začalo nějak brzo, nemyslíte? Jak je to u vás ve škole, už začalo dohánění známek, nebo je ten náš gympl opravdu prdlej? 

Uměli bychom žít bez elektřiny?

Jen tak si přemýšlím o ničem a najednou mě napadne myšlenka: co kdybychom neměli elektřinu? A nemyslím to tak, že by se nikdy nevymyslela. Myslím ten případ, kdyby najednou 'došla'. Kdyby se například stalo něco, co by nás donutilo ji přestat používat. Dnes už jsme na ní závislí a mě by opravdu zajímalo, jestli by jsme výše zmíněnou situaci zvládli. I když.. to není ta správná otázka. Zvládli bychom žít bez elektřiny, protože by nám nic jiného nezbylo. Museli bychom se přizpůsobit, což by pro někoho mohlo být vážně těžké. Vezměte si třeba lidi, kteří jsou závislí na sociálních sítích. Každou chvíli mají potřebu sdílet fotky, psát statusy, ... No ti by měli asi smůlu. Na druhou stranu jsou tu lidé, kteří by to zvládli rychle.

Rozhodně by jsme přišli o hodně pohodlí. Potřebujete poradit? Potřebujete sdělit někomu něco důležitého? Ztratili jste se? No tak teď máte fakt pech, protože mobil neexistuje a vy si nezavoláte kamarádovi, ani si nezapnete mobilní data. Velký rozdíl by byl v komunikaci, i když to asi nebude ten největší problém. Teplo, světlo, .. Automaticky jen zmáčkneme vypínač a šup! Svítíme. To je jistě pohodlnější, než si zapálit svíčku.

Doba, kdy ještě neměli elektriku byla v určitém ohledu kouzelná. Celkově je mi sympatická myšlenka na dřívější dobu, kdy se jezdilo v kočáru, ženám nesměly být vidět kotníky, muži nosili klobouky. :) Můžeme si namlouvat, že oni měli všechno složitější, ale jim nějaká elektřina nechyběla. Nevěděli, že něco takového existuje, tak proč by jim to mělo scházet?

Upřímně si ani nejsem jistá, jak bych si to přebrala já. Jistě, fascinuje mě doba šatů a klobouků, ale na druhou stranu jsem dítě moderní doby a s elektronikou vyrůstám. Hodně by mi vadilo nemoct komunikovat s někým, kdo je ode mě 100 kilometrů daleko. Nebo třeba cestování. Jsem přesně ten typ člověka, který toho chce co nejvíc vidět a nepřítomnost elektriky by mi trošku zkazila plány. Bylo by hodně zajímavé zažít tehdejší způsob předávání informací. Žádné večerní zprávy, žádný internet, čistě jen z doslechu ostatních. Samozřejmě se k vám pak dostanu o něco jiná informace, protože někdo zapomene tohle a přidá si tamto, ale ono ani ty večerní zprávy v televizi nejsou úplně objektivní.

Určit, co si o tom myslím je celkem těžký. Na jednu stranu vážně ráda zkouším nové věci, ale na tu druhou prostě internet, telefon, blog! Pro mě by bylo nejspíš ideální si to třeba na dva týdny zkusit, ale pak elektriku zase používat. :D A co vy? Uměli byste si to představit? :)

Zdravé tvarohovo-kokosové muffiny

Chtěli by jste si doma upéct zdravý zákusek? Zkuste tyhle muffiny! :)

Recept je na 6 větších muffinů, kdybych dávala méně těsta do košíčků, dvánáct bych jich měla v pohodě. ;)

Co budeme potřebovat?

- jednu vaničku tvarohu

- malý pytlíček proteinu, já použila čokoládový

- jedno vejce

- pět lžic strouhaného kokosu

- jedna lžíce hnědého cukru

+ samozřejmě nějaké formičky ;)

 Postup:

1.  Je to neuvěřitelně jednoduché. Všechny ingredience si dáme do misky a (mixérem) smícháme. 

2.  Potom je naplníme formičky, nebo v mém případě papírové košíčky v plechu na muffiny a dáme do předehřáté trouby.

3.  Muffiny se pečou tak dvacet minut, plus mínus. Až budou hotové, snadno to poznáte. ;)

A takhle nějak vypadaly ty moje. :-)

Soutěž!

Dneska, přesně dneska blog slaví půl roku. Jelikož je to pro mě vážně důvod k menší oslavě, rozhodla jsem se uspořádat soutěž. :) Určitě znáte youtuberku Zoellu. Jestli jí neznáte, tak už jste aspoň slyšeli, že napsala knížku. A protože mě se knížka moc líbila, koupila jsem ještě jednu pro vás. 

Soutěž bude trvat ode dneška 23.5.2015 do 23.6.2015.

Do soutěže vstupujete tím, že vyplníte formulář.

Jsou i bonusové vstupy.

Vítěze budu losovat. :)

!FORMULÁŘ!

Moře, pláž, léto...

Tak jako většina lidské populace, i já zbožňuju léto. Miluju když je venku teplo, když můžu nosit kraťasy místo dlouhých kalhot, když přijdu domů ze školy a já si beru učení ven na zahradu, ... Většina má léto ráda jen proto, že to má spojené s volnem, kdy nemusí do školy. U mě je to jinak, protože jakmile se začne oteplovat, začne se mi i zlepšovat nálada. Taky je mi věčně zima. I když je přes den venku patnáct stupňů, já jsem večer na notebooku a jak mám prsty na vzduchu tak mám pocit, že mi zimou upadnou. :D Vyřešila jsem to tak, že si prostě beru slabé rukavice... a to si nedělám srandu. :D

To je krása! :3

Nejradši bych žila někde, kde celoročně teplota neklesne pod 20°C. Proto si taky užívám, když jedeme s rodinu k moři. Strašně závidím těm, kteří to tam mají celoročně.. teď myslím samozřejmě jen ty, kde to teplo opravdu mají i v prosinci. :D Jednou bych se chtěla podívat do Dallasu, to je takový můj malý sen. Nevím proč zrovna Texas, ale tenhle stát má něco do sebe. A teď si nepředstavuje ten seriál, myslím prostě mrakodrapy, teplo a hodně lidí.

Jsou to asi dva týdny zpátky, co jsem se začala učit španělsky. Nechodím do žádného kurzu. Mám doma učebnici pro samouky, a abych byla upřímná, moc tomu nedávám, přestože se mi španělština děsně líbí  baví mě. Začátkem roku bych chtěla chodit i do kurzu, tak snad to vyjde. A hlavně teda doufám, že mi to vydrží, protože ta učebnice byla celkem drahá. :D

A teď už budu aktivní.. slibuju!

Už bloguju nevím kolikátý měsíc, ale omezila jsem se tak na jeden článek měsíčně. Přestože to bylo jen pár článků, všechny měly alespoň nějakou odezvu a já se rozhodla, že to zlepším.Taky si můžete všimnout, že jsem do pravého okénka blogu přidala 'pravidelné čtenáře', tak se k nim můžete přihlásit. :) 

Jsem moc ráda, že články čtete a že vás baví. V nejbližší době se taky můžete těšit na soutěž! :) Znáte youtuberku Zoellu? Tak to určitě víte, že jí vyšla i knížka...

Ale jinak celkově mám v hlavě spoustu návrhů a nápadů, které se tu časem určitě ukážou. Jednoduše řečeno, chci tedy blog rozjet. :)

Mini cheesecaky

Je to pár dní zpátky, co jsem si řekla, že bych se chtěla naučit péct. Jako jasně, obyčejnou bábovku, nebo muffiny zvládám už dlouho, ale chtěla bych se naučit něco.. no něco většího. :D Hledala jsem něco jednodušího, ať se mi nesrazí sebevědomí hned na začátku. Takže jsem si našla cheesecake, což je jeden z mých nejoblíbenějších dezertů. Vybrala jsem si oreo mini verzi. :)

Našla jsem víc receptů, a nakonec je všechny smíchala dohromady. :) Recept je na 24 kousků. 

Co budeme potřebovat? 

- sušenky Oreo

- mascarpone (nebo Philadephii, ...) 800g

- cukr cca 100g

- 4 vejce

Postup

1) V míse umícháme do hladka mascarpone (nebo jiný sýr) s cukrem.

2) Po jednom přidáváme vajíčko a znovu mixujeme.

3) Na plech si připravíme 24 formiček. (Hlavně ne papírové, ty nevydrží a roztečou se. Věřte mi, vím o čem mluvím. :D ) a do každé formičky dáme sušenku Oreo.

4) Do formiček nalijeme těsto a dáme to do předehřáté trouby.

5) Nevím, jak dlouho jsem to pekla. Prostě do toho píchnete špejlí, a když po vytažení bude špejle čistá, máte hotovo. :)

6) Nechat vychladnout a pak směle do toho! :)

Já osobně budu muset ještě vychytat tvar a trochu barvu. Cheesecaky jsem neměla úplně rovné a hladké, ale jinak to bylo vážně až směšně jednoduché a výborné! :) Taky šly dobře vyklopit, což mě překvapilo. Na závěr se můžete podívat, jak ty moje vypadaly. :)

Seriály #2

Zlatá sedmdesátá

Tenhle zrovna běží v televizi a mě to nedá, musím se smát. Obdivuju, jak dokážou udělat zpětně ty kostýmy a atmosféru a ty vtipy, kterým se smějí moji rodiče a já je chápu jen z vyprávění. Když se do toho přidá ještě nějaká ta (všeobecně pochopitelná) sranda, problémy prvních lásek, historky s marihuanou, je to docela dobrá podívaná.

Doktorka Emily, Scrubs, Chirurgové

Seriály z lékařského prostředí táhnou. Co mě na tom hodně baví, je vcelku odlišný systém amerického a našeho zdravotnictví. Vím, že to není na seriálu to hlavní, vlastně pro američany, co to točí, je to tam dost mimochodem, ale mě to prostě baví. Vypadá to, jak kdyby jejich nemocnice byla pro pacienty spíše taková menší dovolená s dobrým jídlem, a navzájem flirtujícím personálem. A když se poštěstí, někdo určitě sbalí i vás!

Tučňáci z Madagaskaru

Není to tak vtipné, jako ve filmech, ale dívat se na to dá. Vlastně si myslím, že úplně změnili podstatu, teď je to jen animovaný seriál, příhody, ok, ale v Madagaskaru 1 a 2 šlo hlavně o tučňáčí srandu. Ta tady docela vymizela a těží se z oblíbenosti hlavních hrdinů, ale jako oddech dobré. Já to tedy sleduju většinou k snídani, protože to tuším tou dobou běží v tv.

Oblíbený hrneček, aneb já piju jen ze svého

Právě jsem si šla udělat čaj k psaní článku a trvalo mi to asi deset minut. Proč? Nemohla jsem najít svůj hrníček. Co že jich máme plný kredenc, ale není to ten MŮJ. Co vy, máte oblíbený hrníček?

Já začínala, asi jako každý, s kojeneckou lahví :)

Mám doma hodně hrnečků se zvířaty, mojí velkou láskou. Mám tu beruškový, se slonem, s pejskem, sestra má s kočičkou. Je tu i jeden pavoučí, ale takový ten roztomilý pavouček v bačkůrkách, nebojte.

Pak bylo období, kdy mi bylo naprosto jedno, z čeho piju. Co přišlo pod ruku, to jsem brala. Co je ale problém, že roli hlaje velikost nádobky a podle toho nápoj chutná. Asi je všem jasné, že když si dám dvě lžičky kafe do náprstku, je to něco jiného, než když si stejné množství dám do půllitru.

Pak přišlo období fandění a nakupily se mi doma nádobky fotbalových týmů, hokejových týmů, škol, reklamní (od kakaa, od lentilek, od pigi čaje, asi máme doma všichni to stejné, ne ). Cokoli, hlavně že na tom byla nějaká značka či logo.

Je celkem vtipné, že článek začínám tím, že jsem hledala svůj hrneček, přitom vlastně není můj. Uzmula jsem mamčin a je to ten jediný, který momentálně používám. Je totiž se sněhuláčkem, což se nám dokonale hodí. A z čeho pijete vy?

Co dělá mě mnou?

Nedávno jsem se setkala se zajímavým tématem. To téma se zabývalo otázkou, co dělá mě mnou? Zamyslela jsem se a... nečekaně se mi nevybavilo se moje oblíbené tričko, pomerančová hořká čokoláda, a překvapivě ani moje rodina, nebo přátelé. Vybavil se mi můj pokoj. Můj mrňavý pokojík.

 Charakteristické slovo pro můj pokoj? Bordel. :D Nejsem žádný milovník pořádku, jen občas dostanu takovou speciální náladu, a to se pak musí všechno blýskat. Nepředstavujte si žádný holčičí teen pokoj, který musí být vkusný, všude rámečky s fotkama kamarádů, svíčky které se nepálí - stačí když budou dobře vypadat, nebo snad aby byl bílo-růžový. Tohle všechno samozřejmě moc hezky vypadá, a já to neodsuzuji, ale jestliže mám v téhle místnosti strávit většinu mládí, musím tam mít útulno. 

Mému pokoji dominuje vysoký počet knížek, pečlivě naskládané v knihovně. Jestli jsem na něco pedant, budou to moji papíroví miláčci. Oproti tomu tu máme stůl. Veliký, s devíti šuplíky, oprýskaný a snad nikdy neuklizený. Mojí stolní nutností jsou svíčky a květiny. Svíčky pálím pravidelně, a čím víc voní, tím lépe. Kytky mám v pokoji jen dvě a s mojím přístupem se divím, že ještě žijou a statečně kvetou. Obě jsou žluté, jedna je růže a druhá.. je prostě žlutá. Desítky drobných žlutých kvítků, které rostou z keramického hrnečku. A když se podívám na velikost hrnečku, zase se divím, že pořád žije. 

Nesmíme zapomenout na fotky. V rámečku nemám ani jednu-zbytečné. Lepím si je po pokoji, po skříních, jsou opřené na stole. Na fotkách jsem vždycky já s kamarády. Na všech fotkách nám to samozřejmě sluší a všichni jsme krásní. :D Další věc na kterou jsem háklivá je povlečení. Jelikož je mi pořád zima, i v létě musím mít dvě deky. Takže i když si nestelu a postel stejně nebude vypadat hezky, povlečení musí být stejné. Přes to nejede vlak. :D 

A to je můj pokoj. Místnost, která dělá mě, mnou. A co dělá vás vámi? :)

Hudební talent? Jak se to vezme...

To jsem si takhle jednou přemýšlela, na který hudební nástroj bych chtěla hrát. Ve škole jsme museli hrát na flétnu a kytaru. Nešlo mi moc ani jedno. Flétna teda o něco lepší, ale měla jsem nějakou pochybnou z hračkářství, takže žádná slává, sice to pískalo, ale jedničku jsem nikdy nedostala.

S kytarou to bylo horší. Tam jsem naprosto nepochopila o co jde. Nikdy mi to nebrnkalo, lámala jsem si nehty, trsátko nám nechtěli dát. Kytary taky pochybné, ale podle naší učitelky je to určitě naladěné. Tak ok. Když nás zkoušela na konci roku, ptala se mě, jestli si z ní dělám srandu. Nedělala jsem.

Pořád ale lepší než hodiny zpěvu. Zpívání ve skupině, dobře, nejsem slyšet, potichu to zvládnu. Ale samostatné předzpívávání s klavírem před celou třídou? Ne! Nevypadlo ze mě ani slovo. Vážně. A ona hrála a hrála a čekala, kdy začnu. Nezačala jsem.

Takový super nástroj je třeba trubka. Ale do toho se nefouká, prý se do toho jakoby prdí pusou. Zkoušela jsem to a hrozně to brní. Trubka taky nebude pro mě, jsem lechtivá a celou dobu bych se prosmála. Takže asi odpadají i podobné foukací nástroje, jako tuba a tak. Škoda.

Klavír? Klávesy. Nuda, na to hraje každý druhý. Nakonec je možná lepší, že neumím na nic. Alespoň nejsem jako každá druhá. I když nás, co nic neumíme je asi taky dost, co :)

Seriály #1

Je tu pár seriálů, na které jsem schopná podívat se kdykoliv. Jaké to jsou?

Gilmorova děvčata

No vážně. To je prostě dvojka. Matka s dcerou, nejlepší kámošky. Ty jejich řeči, vtipy, jak rychle mluví, že to člověk ani nestihne vnímat. Samozřejmě - protože mi je bližší věkem, měla jsem raději Rory. I když bylo pár věcí, co mi na ní vadilo, pořád jsem s ní prožívala základku, přechod na střední, vysokou, chlapi. U tohohle seriálu si dokážu skvěle odpočinout.

Přátelé

Naprostá klasika a must must must seriál. Skoro věřím, že je to nejznámější seriál na světě a zná ho, či alespoň viděl pár dílů, naprosto každý. Ano, včetně třeba mých rodičů, protože to dávají pravidelně v televizi :) Partička přátel, co více méně bydlí spolu a všechno spolu prožívají. Po pravdě si ale myslím, že ve skutečném světě by to takle nefungovalo, protože v seriálu neměl nikdo naprosto žádné soukromí, což třeba já, rozhodně se vsadím jako ne jediná, vyžaduju. Ale opět, na uvolnění a pohodu super.

HIMYM / BBT

Z novodobých seriálů jsou to určitě How i met your mother a Big bang theory. Zase, partičky kámošů, všechno spolu prožívají, řeší. Je to asi jedno z oblíbených témat dnešní doby, co :) Big bang je o skupině nerdů, vtipy na fyziku, chemii a ostatní přírodní vědy rozesmály i mého taťku a to je co říct.

Příště se podíváme na zoubek dalším pár seriálům, třeba časem dojdeme i k nějakému co neznáte a třeba vás inspiruju. :)