Jak si žiju #1

Sluníčko svítí, venku je krásně a já se rozhodla, že se zapojím do projektu od Rachel-Roo - Jak si žiju. :)

Články do tohohle projektu nebudou denně, jen když bude něco zajímavého, nebo prostě párdenní shrnutí. Takže uvařit čaj (ne, nevadí že je venku pomalu 30°C) a jdeme na to! :)

Už od rána čekám u telefonu na jeden hovor. A to, jestli mě vezmou na brigádu. Volala jsem jim včera večer a paní mi řekla, že volám později, než jsou zvyklí, ale že se mi zeptá a zavolá mi zpátky. Je 15:20 a pořád nevolá! :D Jednu brigádu už mám, ale je jen na pár dní, tak jsem si řekla, že bych šla ještě na ty tři poslední týdny v srpnu. No uvidíme. Ale na tuhle brigádu bych chtěla. Je to celkem dobře placené a peníze se vždycky hodí. Navíc náplň práce je primitivní a jednotvárná. Prostě bych házela sáčky do krabic, které jezdí po pásu. Dám vám vědět. :)

Hodně jsem v poslední době začala poslouchat skupinu R5. Nevím, jak moc jsou známí, ale u nás ve třídě jsou dost v kurzu. :D Tahle skupina bude v září v Praze a dvě kamarádky mě tak nějak ukecali (ne, že by jim to dalo moc zabrat, mají pěkný písničky a vidět je naživo by mohl být pěkný zážitek :) ) a pojedeme společně. :) Tak je teď poslouchám víc a víc, hlavně z důvodu, abych pak mohla zpívat s ostatníma. A celkově abych tam pak nebyla za tu, co nezná ani jejich jména. (Už je umím!)

Dneska půjdeme s mamkou do kina. Zítra se totiž vrací mladší sourozenci z tábora, tak ať máme ještě chvíli pro sebe. :D Celkově, být z velké rodiny je nevýhoda, hlavně když jste vy, a pak ti minimálně o 6 let mladší. Těch pár dní u babičky jsme si hrozně užili a celé tři hodiny na cestě zpátky domů jsme jen protlachali. V těchhle chvílích mi pokaždé dojde, že mamka není jen mamka, ale i kamarádka. :) Jdeme na film Domácí péče, což by měla být nějaká česká komedie. Mamka totiž odmítá chodit na filmy s titulkama a já odmítám jít na film s dabingem. Takže nic jiného, než české filmy pro nás nepřipadají v úvahu. :D

Já už dopila čaj, což je pro mě znamení, že bych měla končit. :D Mějte se krásně a užívejte sluníčka! 

Vyhlášení soutěže o Girl Online!

Hned jako první bych chtěla poděkovat všem zúčastněným. Knížku bohužel může vyhrát jen jeden, ale vy, co jste dnes nevyhráli, nemusíte být smutní. Další soutěž už se chystá (a tu už určitě vyhrajete právě vy!). :D

Losovala jsem přes random.org a vylosovala číslo 19, což je Zuzi. Zuzce gratuluju a píšu email. Když se neozve do týdne, losuji znovu. :)

Já sama už jsem Girl Online četla a můžu vám říct, že bych ji doporučila jen méně náročným čtenářům. První polovina knížky je jen taková romantická spatlanina, ale pak je to lepší. No ale stejně je to prostě romantika pro holky a ne všem se to bude líbit. :D

Čelenková mánie

Nevím, zda-li jste si toho i vy všimli, ale blogosféru zachvátila mánie. Čeho? No přece čelenek. A to ne ledajakých, ale kytičkových a čím větší, tím lepší. Takže jsem samozřejmě, jako častá účastnice blogových akcí, nemohla zůstat pozadu a i já si jednu takovou musela pořídit.

Nejsem ale až tak odvážná, takže jsem zvolila pouze malinkou, decentní a to konkrétně tuhle. Bylo na výběr z vícero barev, chtěla jsem nějakou univerzální a přitom pěknou. Hodně se mi líbila bílá, ale přece jen, nevdávám se, že jo. Tak jsem nakonec vybrala světloučce růžovou.

Hodně mě překvapilo, že dodání bylo psáno 15 - 40 dnů ?! No ale když dorazil balíček s rozsypaným čajem (rozumějte z Číny), tak jsem to pochopila. Je to dost dlouhá doba, kdybych ji chtěla třeba zrovna na tu svatbu a vzpomněla jsi až na poslední chvíli, asi bych to nestihla, jinak ten čas nehraje až tak roli.

Co mě trochu mrzelo, že čelenka byla balená pouze v igelitu, žádné bublinky, nic, takže kytičky byly trochu pomačkané, ale když jsem se trochu posnažila, povedlo se mi je narovnat a rozvinout jim poupátka :) A nevím, třeba křehké věci, skleničky a tak, balí jinak, nemůžu soudit.

Jinak jsem spokojená, doplněk je to nádherný, hned při příští akci ji musím vzít ven vyvětrat. A pokud se jednou odvážím, určitě zkusím i větší květenství. Fotila jsem ji na kamarádkách, jedna má dlouhé a druhá krátké vlasy, aby bylo vidět, že je univerzální. Dá se vzít do rozpuštěných i do stažených dozadu, fantazii se meze nekladou. Dovedla bych si představit i zapletený drobný copánek od ucha k uchu vrchem hlavy a za to dát čelenku, to by bylo moc hezké. 

Oblíbené citáty

Rozhodla jsem se s vámi podělit o pár citátů, které jsem si oblíbila. :-) Máte vy nějaké oblíbené? 

„Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe.“  Josh Billings 

„Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut.“ Sofoklés

„Každý den je jen jednou za život.“ Neznámý autor

„Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“       J. R. R. Tolkien

„Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“ Karel Čapek

„Být tichý a plachý neznamená nebýt důležitý. I ty nejmenší housle na světě pořád vytvářejí krásnější melodii než ta nejhlučnější exploze.“ Neznámý autor

Letní tipy a vychytávky

Ti co můj blog znají, vědí že jsem absolutně letní člověk. V případě, že venku není minimálně 20°C, je mi prostě zima. :D Proto tu pro vás mám pár mých tipů, vychytávek na věci, bez kterých se v létě neobejdeš. :)

Tady je pár věcí, které já v létě k životu potřebuju a tahám všude s sebou. :D

- Voděodolný make-up je zkrátka nutností ať už na pláž, nebo k bazénu. 

- Mini deodorant. K sehnání asi v každé drogerii. Já ho například kupuju v Rossmanu, ale v DMku ho mají taky. Je to neuvěřitelně praktická věc, protože se to vejde i do té nejmenší kabelky.

- Větráček na cesty. Další praktická věc pro lidi, kterým je horko opravdu pořád. Zrovna nedávno jsem ho kupovala kamarádce k narozeninám v Albi. Stojí necelou stovku a zrovna u ní jsem si jistá, že ho využije. :)

- Mokré ubrousky. To se může zdát divné, ale můžete se s nimi osvěžit, otřít zmrzlinu z prstů, ... :)

- Sluneční brýle a sluchátka jsou asi věci, které nepotřebují komentář. :)

- Mini opalovací krém využijí všichni, kteří se stejně jako já rychle spálí. Nosím si ho i už teď do školy, protože ta půlhodina co jdu domů, by mi k získání rudé barvy bohatě stačila. :D

Pár tipů:

- Udělejte si smoothie. Libovolné ovoce, trocha vody, led a voilà.. :)

- Knížka, nebo třeba časopis jsou k vodě přímo ideální.

- Noste klobouk. Možná si říkáte, že vám klobouk nesluší, a proto ho prostě nosit nebudete. Ale nevěřili byste, jak se uleví vašim vlasům. UV záření jim bohužel moc nesvědčí. :)

- Skvělou věcí jsou tzv. plážové šátky. Jsou to ty velké šátky, do kterých se můžete celí zabalit, uvázat si je kolem sebe,.. Přehodit přes plavky a hurá k vodě! :)

- Dejte si pozor na klimatizaci. V autě, nebo v pokoji, neuvěřitelně vám to ničí pleť.

- Co se k létu skvěle hodí jsou květované čelenky, nebo mašle. 

Mám pro vás ještě poslední tip. Jestli nechcete celé léto strávit u počítače, nebo snad na gauči u televize, udělejte si seznam. Já si takový udělala s kamarádkou. Na seznam jsme sepsaly věci, které jsme třeba vždycky chtěly udělat, nebo i takový drobnosti, který děláme každé léto, ale ani teď jsme na ně nechtěly zapomenout. Nebo taky věci, které jsme sice nikdy spolu nedělaly, ani to není nic velkého, ale zaručují nám, že nestrávíme léto před obrazovkou. Jako třeba jít na piknik, vyfotit se ve fotokabince, udělat si beauty večer,...

MY AMERICAN DREAM

American dream. Je to spojení, které už jste určitě někdy slyšeli. V tomhle článku bych vám ráda popsala můj postoj k mému americkému snu. Existuje početná skupina lidí, která přesně tohle odsuzuje. Jsou to lidi, kterým život v České republice naprosto vyhovuje a můj postoj nepochopí. Já mám ovšem jistou vizi, která ve mě klíčí co si pamatuju. Poslední dobou však začíná získávat konkrétnější podobu.

Možná si řeknete, že jsem jen další z mnoha lidí, kteří mají sen. Že si všechno maluju do růžových barev a v závěru skončím přesně tam, kde jsem. Moje realistické já by vám řeklo, že samozřejmě můžete mít pravdu. Ovšem tady vládne moje odhodlané já, které věří, že sny se plní. Nemám v plánu sedět na zadku a čekat, až si mě moje šance najde. Za svým snem si půjdu, časem ho doladím třeba do sebemenších detailů, nebo tomu nechám jen základní obrysy, a zbytek ponechám náhodě. Kdo ví? 

Abyste pochopili můj postoj. Já nemám ráda Českou republiku. Není to, že bych ji nějak extra nesnášela, ale moje vidina šťastné budoucnosti se tu nikdy odehrávat nebude. Porovnejme si například americké a české školství. Co si budeme povídat, v tom českém najdeme ještě ducha bývalého socialismu. Žádný pokrok, žádný rozvoj. Já už jsem se smířila s tím, že tady studuju a i dostuduju, ale pro svoje děti to nechci. Chci aby se moje děti učily, že je jen správné vyjádřit svůj názor, diskutovat, samostatně přemýšlet. Přesně tak, jak je to na některých amerických školách.

Ale přejděme k mé vizi. Až dostuduju, chci se vydat do Ameriky jako au-pair. Pro ty, co to neznají, je to program díky kterému můžete vycestovat v podstatě kamkoli po světě, aby jste pracovali jako jakési chůvy. Vaše práce je starat se o děti/dítě dané rodiny, popř. jim vypomoct s drobnými domácími pracemi. Vyděláte si nějakých dvacet tisíc měsíčně a naprosto se sžijete s jejich kulturou, protože vaše náhradní rodina vás musí ubytovat, živit,... Je to podle mě ten nejsnazší způsob jak do Ameriky vycestovat, aniž by jste do toho museli nějak moc investovat. Chtěla bych tam jet pro začátek na rok, možná si to i prodloužit. Jde mi o to, poznat jejich mentalitu a zjistit, jestli bych tam mohla fungovat. 

V případě, že bych tam fungovat dokázala, se neplánuju vracet na víc než pár týdnu k mojí rodině. Chci si tam najít práci, vytvořit zázemí. Teď už jsme u části, kterou nemám moc promyšlenou, protože za prvé nevím jak to tam bude fungovat, a za druhé si uvědomuju, že ještě všechno může být jinak. Každopádně Amerika je jasná. Chci na to jít přes au-pair program, na detaily mám naštěstí ještě čas. :)

A na závěr bych chtěla zmínit jeden blog au-pairky Houdičky. Sleduju více blogerek, hlavně abych se o tom dozvěděla co nejvíce, ale tenhle blog jsem si vážně oblíbila. Houdička totiž nepíše jen o au-pairských věcech. Popisuje svůj běžný život v Americe, srovnává ceny, klady a zápory,... určitě se mrkněte. :)

A jak to máte vy? Amerika, Česko, nebo něco třetího? Co je váš sen?

Seriály #3

Teen Wolf

Před pár dny jsem dokoukala čtvrtou řadu Game of Thrones. Pátou ještě začít nemůžu, protože ještě nemám přečtenou knížku. A já, seriálová závislačka, jsem si prostě musela najít něco, na co budu koukat a ztrácet u toho čas. :D Takže místo chemie, fyziky, němčiny a podobných blbostí koukám na polonahého Tylera Hoechlina. :D Který nejenže je tam nejhezčí, ale taky naprosto nejvtipnější. Ti, kteří to viděli si určitě vzpomínají na scénu, kdy si Derek oblékal Stilesova trička... ne, to prostě nebyla jeho barva. :'D Smála jsem se u toho vážně dlouho.


Když jsem ten seriál našla, říkám si: ''No v pohodě. Střední škola, mladý lidi, láska, vlkodlaci, co si víc přát. Něco lehčího mi k tomu všemu stresu ve škole rozhodně neuškodí.'' Prej lehčího! Jsem u druhé série, a celkem se to zvrhlo. :D Každopádně, je to boží!

Děj začíná, kdy Scotta v lese něco kousne. Scott neví, co to bylo, ale to nejdivnější na tom je, že obrovské a hodně krvavé kousnutí se začne až zázračně rychle hojit. No a pak je úplněk... A Scott se seznamuje s Derekem, taky vlkodlakem, kterému to vyčítá, protože žádného jiného vlkodlaka tam nikdo nezná. Derek to ovšem neudělal, a společně hledají takzvaného Alfu. Derek kvůli krevní pomstě a Scott protože chce zpátky svůj starý život. Do toho se Scott poznává s Alison, jejíž otec je lovec vlkodlaků, a celé se to zamotá.

Zní to jako prvotřídní trapárna? Ano zní. To jsem od toho očekávala a nic jiného jsem nechtěla. No tak nepovedlo se... Krve je tam asi ještě víc než v Game of Thrones, na můj vkus se u toho až moc často bojím a držím si ruku před obličejem, abych to neviděla. A samozřejmě spousta mrtvol. Co je ale důležité je, že mě to absolutně dostalo. A doporučila bych to už kvůli Derekovi a Lydii. O Lydii jsem tu nic nepsala, protože ze začátku se tam moc neprojevuje, a už bych spoilerovala opravdu hodně, každopádně tahle jahodová blondýna taky stojí za to. :D

Game of Thrones

Kdo to nečetl, alespoň na to kouká v podobě seriálu, kdo na to ani nekouká, minimálně o tom už slyšel. Já, jakožto vášnivý čtenář, preferuji samozřejmě knížky. Ještě nemám přečtené všechny, ale už finišuju. A co bych to byla za fanouška, kdybych se nepodívala jak to zpracovali na plátně. Upřímně řečeno, patřím mezi ty knihomoly, kteří budou vždycky tvrdit, že knížka je prostě lepší. U Game of Thrones ale tvrdím, že je to srovnatelně dobré. Minimálně ty první dvě série, pak už je ten seriál o trochu horší. :)

Jak knížka, tak seriál je proslavený častou smrtí. Ano, je tam hodně krve, hodně vražd, často umírají lidé, které jste si oblíbili, ale víte co? Stejně to stojí za to. G. R. R. Martin totiž oplývá zvláštním talentem, který vás nutí zamilovávat si další a další postavy, a když pak umřou, dostávají se na scénu noví, a tenhle šílený koloběh začíná nanovo. Zní to zvláštně, ale fanoušci to jistě pochopí. :D Fandom Game of Thrones se v poslední době hodně rozrostl, hlavně díky seriálu, řekla bych. Myslím, že spousta seriálových fanoušku přemýšleli i o knížkách, ale to že má každá okolo tisíce stránek je celkem odrazuje. Je to škoda, protože v knížkách najdete hodně detailů, které vám pomůžou pochopit myšlení postavy a celkově pak bude na celé Západozemí koukat jinak.

Najde se spousta lidí, kteří tento seriál odsuzují se slovy 'krvavé porno'. Haha, no jistě. :D Tihle lidé tvrdí, že G. R. R. Martin je psychopat, který si jen lečí svoje mindráky tím, že nechá v podstatě znásilnit třináctiletou holku. Takhle to opravdu zní blbě, co? Tihle lidi by ovšem měli pochopit, že celý příběh se odehrává ve středověku. A ani v 'našem' reálném středověku to nebylo jinak. O svatbách zámožnějších dívek rozhodovali rodiče, a ve třinácti to rozhodně nebylo nepřípustné. Doba pokročila a situace se změnila, to ovšem neznamená, že se v podobě příběhu nemůžeme vrátit zpátky.

Už jsem i slyšela, jak o tom někdo říká, že je to jen další fantasy blbost pro děti. Dotyčný očividně nevěděl o co jde. :D Čtu to já, čte to můj spolužák (ten už to má přečtené a díky němu to čtu já! :D), četl to i náš třídní učitel. Věřte mi, není lepší pocit, než když místo biologie začnete řešit novou sérii, nebo ty nejzajímavější vraždy, naše oblíbené postavy,... A není to tak dlouho co jsem jela vlakem a naproti mě seděla asi tak pětapadesátiletá paní, která četla Tanec s draky. Tahle série opravdu není omezená věkem. :)

Friday.. I love you, don't leave me

Uff.. konečně je pátek! Už od středy nemyslím na nic jiného, než na volno. Nevím, jak to máte vy, ale u nás už se začínají pomalu řešit a uzavírat známky. Já miluju léto, fakt že jo, ale červen? Asi nejhorší měsíc v roce. Přinejmenším ty první tři týdny. Jeden učitel se dokonce rozhodl, že nám známky uzavře do tohohle úterý..???! Jako co to je?! S tím jsem teda nepočítala a vážně nevím kdy si mám opravit ten zemák, když hodinu máme až ve středu...

Už tenhle týden byl plný učení a já se děsím těch třech nadcházejících. S láskou vzpomínám na ty časy, kdy jsem v diáři měla zapsané maximálně dvě písemky týdně.. Teď je tam minimálně jedna denně, plus zkoušení, které nám učitelé (samozřejmě) nehlásí a já nejsem ten typ lidí, kteří by se (na konci roku) neučili, když mi každá známka může zkazit průměr.

Hrozně mě štve, že si nemůžu vůbec číst. Prostě to neumím skloubit tak, abych stíhala obojí. Knížky miluju a tohle je pro mě teror. :D Taktéž seriály, momentálně Game of Thrones. Celkově mě rozčiluje, že se musím učit v takovémhle množství. Jsem na sebe zvědavá u maturit...  Btw. taky tak nesnášíte ranní vstávání? No samozřejmě, že snášíte, kdo by ho měl rád. To je totiž další věc. Učím se do noci - a to jakože se vážně poctivě učím, jdu pozdě spát a no.. co si budeme povídat, pět až šest hodin spánku je prostě málo. Hlavně když musím další den zase normálně (až lehce nadprůměrně) fungovat.

Tohle je přesně to období, kdy musím obdivovat lidi, co jedou celý rok na sto procent, a na konci roku se snažit nemusí. Já to prostě nadávám, a znovu si myslím, že nás bude víc. Ale jestli mezi ně patříte, tak máte můj obdiv! :)

A co budu dělat o víkendu? Ano, správně. Učit se. :( Help me, please! Přijde mi, že se s těma známkama letos začalo nějak brzo, nemyslíte? Jak je to u vás ve škole, už začalo dohánění známek, nebo je ten náš gympl opravdu prdlej? 

Uměli bychom žít bez elektřiny?

Jen tak si přemýšlím o ničem a najednou mě napadne myšlenka: co kdybychom neměli elektřinu? A nemyslím to tak, že by se nikdy nevymyslela. Myslím ten případ, kdyby najednou 'došla'. Kdyby se například stalo něco, co by nás donutilo ji přestat používat. Dnes už jsme na ní závislí a mě by opravdu zajímalo, jestli by jsme výše zmíněnou situaci zvládli. I když.. to není ta správná otázka. Zvládli bychom žít bez elektřiny, protože by nám nic jiného nezbylo. Museli bychom se přizpůsobit, což by pro někoho mohlo být vážně těžké. Vezměte si třeba lidi, kteří jsou závislí na sociálních sítích. Každou chvíli mají potřebu sdílet fotky, psát statusy, ... No ti by měli asi smůlu. Na druhou stranu jsou tu lidé, kteří by to zvládli rychle.

Rozhodně by jsme přišli o hodně pohodlí. Potřebujete poradit? Potřebujete sdělit někomu něco důležitého? Ztratili jste se? No tak teď máte fakt pech, protože mobil neexistuje a vy si nezavoláte kamarádovi, ani si nezapnete mobilní data. Velký rozdíl by byl v komunikaci, i když to asi nebude ten největší problém. Teplo, světlo, .. Automaticky jen zmáčkneme vypínač a šup! Svítíme. To je jistě pohodlnější, než si zapálit svíčku.

Doba, kdy ještě neměli elektriku byla v určitém ohledu kouzelná. Celkově je mi sympatická myšlenka na dřívější dobu, kdy se jezdilo v kočáru, ženám nesměly být vidět kotníky, muži nosili klobouky. :) Můžeme si namlouvat, že oni měli všechno složitější, ale jim nějaká elektřina nechyběla. Nevěděli, že něco takového existuje, tak proč by jim to mělo scházet?

Upřímně si ani nejsem jistá, jak bych si to přebrala já. Jistě, fascinuje mě doba šatů a klobouků, ale na druhou stranu jsem dítě moderní doby a s elektronikou vyrůstám. Hodně by mi vadilo nemoct komunikovat s někým, kdo je ode mě 100 kilometrů daleko. Nebo třeba cestování. Jsem přesně ten typ člověka, který toho chce co nejvíc vidět a nepřítomnost elektriky by mi trošku zkazila plány. Bylo by hodně zajímavé zažít tehdejší způsob předávání informací. Žádné večerní zprávy, žádný internet, čistě jen z doslechu ostatních. Samozřejmě se k vám pak dostanu o něco jiná informace, protože někdo zapomene tohle a přidá si tamto, ale ono ani ty večerní zprávy v televizi nejsou úplně objektivní.

Určit, co si o tom myslím je celkem těžký. Na jednu stranu vážně ráda zkouším nové věci, ale na tu druhou prostě internet, telefon, blog! Pro mě by bylo nejspíš ideální si to třeba na dva týdny zkusit, ale pak elektriku zase používat. :D A co vy? Uměli byste si to představit? :)

Zdravé tvarohovo-kokosové muffiny

Chtěli by jste si doma upéct zdravý zákusek? Zkuste tyhle muffiny! :)

Recept je na 6 větších muffinů, kdybych dávala méně těsta do košíčků, dvánáct bych jich měla v pohodě. ;)

Co budeme potřebovat?

- jednu vaničku tvarohu

- malý pytlíček proteinu, já použila čokoládový

- jedno vejce

- pět lžic strouhaného kokosu

- jedna lžíce hnědého cukru

+ samozřejmě nějaké formičky ;)

 Postup:

1.  Je to neuvěřitelně jednoduché. Všechny ingredience si dáme do misky a (mixérem) smícháme. 

2.  Potom je naplníme formičky, nebo v mém případě papírové košíčky v plechu na muffiny a dáme do předehřáté trouby.

3.  Muffiny se pečou tak dvacet minut, plus mínus. Až budou hotové, snadno to poznáte. ;)

A takhle nějak vypadaly ty moje. :-)

Soutěž!

Dneska, přesně dneska blog slaví půl roku. Jelikož je to pro mě vážně důvod k menší oslavě, rozhodla jsem se uspořádat soutěž. :) Určitě znáte youtuberku Zoellu. Jestli jí neznáte, tak už jste aspoň slyšeli, že napsala knížku. A protože mě se knížka moc líbila, koupila jsem ještě jednu pro vás. 

Soutěž bude trvat ode dneška 23.5.2015 do 23.6.2015.

Do soutěže vstupujete tím, že vyplníte formulář.

Jsou i bonusové vstupy.

Vítěze budu losovat. :)

!FORMULÁŘ!

Moře, pláž, léto...

Tak jako většina lidské populace, i já zbožňuju léto. Miluju když je venku teplo, když můžu nosit kraťasy místo dlouhých kalhot, když přijdu domů ze školy a já si beru učení ven na zahradu, ... Většina má léto ráda jen proto, že to má spojené s volnem, kdy nemusí do školy. U mě je to jinak, protože jakmile se začne oteplovat, začne se mi i zlepšovat nálada. Taky je mi věčně zima. I když je přes den venku patnáct stupňů, já jsem večer na notebooku a jak mám prsty na vzduchu tak mám pocit, že mi zimou upadnou. :D Vyřešila jsem to tak, že si prostě beru slabé rukavice... a to si nedělám srandu. :D

To je krása! :3

Nejradši bych žila někde, kde celoročně teplota neklesne pod 20°C. Proto si taky užívám, když jedeme s rodinu k moři. Strašně závidím těm, kteří to tam mají celoročně.. teď myslím samozřejmě jen ty, kde to teplo opravdu mají i v prosinci. :D Jednou bych se chtěla podívat do Dallasu, to je takový můj malý sen. Nevím proč zrovna Texas, ale tenhle stát má něco do sebe. A teď si nepředstavuje ten seriál, myslím prostě mrakodrapy, teplo a hodně lidí.

Jsou to asi dva týdny zpátky, co jsem se začala učit španělsky. Nechodím do žádného kurzu. Mám doma učebnici pro samouky, a abych byla upřímná, moc tomu nedávám, přestože se mi španělština děsně líbí  baví mě. Začátkem roku bych chtěla chodit i do kurzu, tak snad to vyjde. A hlavně teda doufám, že mi to vydrží, protože ta učebnice byla celkem drahá. :D

A teď už budu aktivní.. slibuju!

Už bloguju nevím kolikátý měsíc, ale omezila jsem se tak na jeden článek měsíčně. Přestože to bylo jen pár článků, všechny měly alespoň nějakou odezvu a já se rozhodla, že to zlepším.Taky si můžete všimnout, že jsem do pravého okénka blogu přidala 'pravidelné čtenáře', tak se k nim můžete přihlásit. :) 

Jsem moc ráda, že články čtete a že vás baví. V nejbližší době se taky můžete těšit na soutěž! :) Znáte youtuberku Zoellu? Tak to určitě víte, že jí vyšla i knížka...

Ale jinak celkově mám v hlavě spoustu návrhů a nápadů, které se tu časem určitě ukážou. Jednoduše řečeno, chci tedy blog rozjet. :)

Mini cheesecaky

Je to pár dní zpátky, co jsem si řekla, že bych se chtěla naučit péct. Jako jasně, obyčejnou bábovku, nebo muffiny zvládám už dlouho, ale chtěla bych se naučit něco.. no něco většího. :D Hledala jsem něco jednodušího, ať se mi nesrazí sebevědomí hned na začátku. Takže jsem si našla cheesecake, což je jeden z mých nejoblíbenějších dezertů. Vybrala jsem si oreo mini verzi. :)

Našla jsem víc receptů, a nakonec je všechny smíchala dohromady. :) Recept je na 24 kousků. 

Co budeme potřebovat? 

- sušenky Oreo

- mascarpone (nebo Philadephii, ...) 800g

- cukr cca 100g

- 4 vejce

Postup

1) V míse umícháme do hladka mascarpone (nebo jiný sýr) s cukrem.

2) Po jednom přidáváme vajíčko a znovu mixujeme.

3) Na plech si připravíme 24 formiček. (Hlavně ne papírové, ty nevydrží a roztečou se. Věřte mi, vím o čem mluvím. :D ) a do každé formičky dáme sušenku Oreo.

4) Do formiček nalijeme těsto a dáme to do předehřáté trouby.

5) Nevím, jak dlouho jsem to pekla. Prostě do toho píchnete špejlí, a když po vytažení bude špejle čistá, máte hotovo. :)

6) Nechat vychladnout a pak směle do toho! :)

Já osobně budu muset ještě vychytat tvar a trochu barvu. Cheesecaky jsem neměla úplně rovné a hladké, ale jinak to bylo vážně až směšně jednoduché a výborné! :) Taky šly dobře vyklopit, což mě překvapilo. Na závěr se můžete podívat, jak ty moje vypadaly. :)

Seriály #2

Zlatá sedmdesátá

Tenhle zrovna běží v televizi a mě to nedá, musím se smát. Obdivuju, jak dokážou udělat zpětně ty kostýmy a atmosféru a ty vtipy, kterým se smějí moji rodiče a já je chápu jen z vyprávění. Když se do toho přidá ještě nějaká ta (všeobecně pochopitelná) sranda, problémy prvních lásek, historky s marihuanou, je to docela dobrá podívaná.

Doktorka Emily, Scrubs, Chirurgové

Seriály z lékařského prostředí táhnou. Co mě na tom hodně baví, je vcelku odlišný systém amerického a našeho zdravotnictví. Vím, že to není na seriálu to hlavní, vlastně pro američany, co to točí, je to tam dost mimochodem, ale mě to prostě baví. Vypadá to, jak kdyby jejich nemocnice byla pro pacienty spíše taková menší dovolená s dobrým jídlem, a navzájem flirtujícím personálem. A když se poštěstí, někdo určitě sbalí i vás!

Tučňáci z Madagaskaru

Není to tak vtipné, jako ve filmech, ale dívat se na to dá. Vlastně si myslím, že úplně změnili podstatu, teď je to jen animovaný seriál, příhody, ok, ale v Madagaskaru 1 a 2 šlo hlavně o tučňáčí srandu. Ta tady docela vymizela a těží se z oblíbenosti hlavních hrdinů, ale jako oddech dobré. Já to tedy sleduju většinou k snídani, protože to tuším tou dobou běží v tv.

Oblíbený hrneček, aneb já piju jen ze svého

Právě jsem si šla udělat čaj k psaní článku a trvalo mi to asi deset minut. Proč? Nemohla jsem najít svůj hrníček. Co že jich máme plný kredenc, ale není to ten MŮJ. Co vy, máte oblíbený hrníček?

Já začínala, asi jako každý, s kojeneckou lahví :)

Mám doma hodně hrnečků se zvířaty, mojí velkou láskou. Mám tu beruškový, se slonem, s pejskem, sestra má s kočičkou. Je tu i jeden pavoučí, ale takový ten roztomilý pavouček v bačkůrkách, nebojte.

Pak bylo období, kdy mi bylo naprosto jedno, z čeho piju. Co přišlo pod ruku, to jsem brala. Co je ale problém, že roli hlaje velikost nádobky a podle toho nápoj chutná. Asi je všem jasné, že když si dám dvě lžičky kafe do náprstku, je to něco jiného, než když si stejné množství dám do půllitru.

Pak přišlo období fandění a nakupily se mi doma nádobky fotbalových týmů, hokejových týmů, škol, reklamní (od kakaa, od lentilek, od pigi čaje, asi máme doma všichni to stejné, ne ). Cokoli, hlavně že na tom byla nějaká značka či logo.

Je celkem vtipné, že článek začínám tím, že jsem hledala svůj hrneček, přitom vlastně není můj. Uzmula jsem mamčin a je to ten jediný, který momentálně používám. Je totiž se sněhuláčkem, což se nám dokonale hodí. A z čeho pijete vy?