Seriály #2

Zlatá sedmdesátá

Tenhle zrovna běží v televizi a mě to nedá, musím se smát. Obdivuju, jak dokážou udělat zpětně ty kostýmy a atmosféru a ty vtipy, kterým se smějí moji rodiče a já je chápu jen z vyprávění. Když se do toho přidá ještě nějaká ta (všeobecně pochopitelná) sranda, problémy prvních lásek, historky s marihuanou, je to docela dobrá podívaná.

Doktorka Emily, Scrubs, Chirurgové

Seriály z lékařského prostředí táhnou. Co mě na tom hodně baví, je vcelku odlišný systém amerického a našeho zdravotnictví. Vím, že to není na seriálu to hlavní, vlastně pro američany, co to točí, je to tam dost mimochodem, ale mě to prostě baví. Vypadá to, jak kdyby jejich nemocnice byla pro pacienty spíše taková menší dovolená s dobrým jídlem, a navzájem flirtujícím personálem. A když se poštěstí, někdo určitě sbalí i vás!

Tučňáci z Madagaskaru

Není to tak vtipné, jako ve filmech, ale dívat se na to dá. Vlastně si myslím, že úplně změnili podstatu, teď je to jen animovaný seriál, příhody, ok, ale v Madagaskaru 1 a 2 šlo hlavně o tučňáčí srandu. Ta tady docela vymizela a těží se z oblíbenosti hlavních hrdinů, ale jako oddech dobré. Já to tedy sleduju většinou k snídani, protože to tuším tou dobou běží v tv.

Oblíbený hrneček, aneb já piju jen ze svého

Právě jsem si šla udělat čaj k psaní článku a trvalo mi to asi deset minut. Proč? Nemohla jsem najít svůj hrníček. Co že jich máme plný kredenc, ale není to ten MŮJ. Co vy, máte oblíbený hrníček?

Já začínala, asi jako každý, s kojeneckou lahví :)

Mám doma hodně hrnečků se zvířaty, mojí velkou láskou. Mám tu beruškový, se slonem, s pejskem, sestra má s kočičkou. Je tu i jeden pavoučí, ale takový ten roztomilý pavouček v bačkůrkách, nebojte.

Pak bylo období, kdy mi bylo naprosto jedno, z čeho piju. Co přišlo pod ruku, to jsem brala. Co je ale problém, že roli hlaje velikost nádobky a podle toho nápoj chutná. Asi je všem jasné, že když si dám dvě lžičky kafe do náprstku, je to něco jiného, než když si stejné množství dám do půllitru.

Pak přišlo období fandění a nakupily se mi doma nádobky fotbalových týmů, hokejových týmů, škol, reklamní (od kakaa, od lentilek, od pigi čaje, asi máme doma všichni to stejné, ne ). Cokoli, hlavně že na tom byla nějaká značka či logo.

Je celkem vtipné, že článek začínám tím, že jsem hledala svůj hrneček, přitom vlastně není můj. Uzmula jsem mamčin a je to ten jediný, který momentálně používám. Je totiž se sněhuláčkem, což se nám dokonale hodí. A z čeho pijete vy?

Co dělá mě mnou?

Nedávno jsem se setkala se zajímavým tématem. To téma se zabývalo otázkou, co dělá mě mnou? Zamyslela jsem se a... nečekaně se mi nevybavilo se moje oblíbené tričko, pomerančová hořká čokoláda, a překvapivě ani moje rodina, nebo přátelé. Vybavil se mi můj pokoj. Můj mrňavý pokojík.

 Charakteristické slovo pro můj pokoj? Bordel. :D Nejsem žádný milovník pořádku, jen občas dostanu takovou speciální náladu, a to se pak musí všechno blýskat. Nepředstavujte si žádný holčičí teen pokoj, který musí být vkusný, všude rámečky s fotkama kamarádů, svíčky které se nepálí - stačí když budou dobře vypadat, nebo snad aby byl bílo-růžový. Tohle všechno samozřejmě moc hezky vypadá, a já to neodsuzuji, ale jestliže mám v téhle místnosti strávit většinu mládí, musím tam mít útulno. 

Mému pokoji dominuje vysoký počet knížek, pečlivě naskládané v knihovně. Jestli jsem na něco pedant, budou to moji papíroví miláčci. Oproti tomu tu máme stůl. Veliký, s devíti šuplíky, oprýskaný a snad nikdy neuklizený. Mojí stolní nutností jsou svíčky a květiny. Svíčky pálím pravidelně, a čím víc voní, tím lépe. Kytky mám v pokoji jen dvě a s mojím přístupem se divím, že ještě žijou a statečně kvetou. Obě jsou žluté, jedna je růže a druhá.. je prostě žlutá. Desítky drobných žlutých kvítků, které rostou z keramického hrnečku. A když se podívám na velikost hrnečku, zase se divím, že pořád žije. 

Nesmíme zapomenout na fotky. V rámečku nemám ani jednu-zbytečné. Lepím si je po pokoji, po skříních, jsou opřené na stole. Na fotkách jsem vždycky já s kamarády. Na všech fotkách nám to samozřejmě sluší a všichni jsme krásní. :D Další věc na kterou jsem háklivá je povlečení. Jelikož je mi pořád zima, i v létě musím mít dvě deky. Takže i když si nestelu a postel stejně nebude vypadat hezky, povlečení musí být stejné. Přes to nejede vlak. :D 

A to je můj pokoj. Místnost, která dělá mě, mnou. A co dělá vás vámi? :)

Hudební talent? Jak se to vezme...

To jsem si takhle jednou přemýšlela, na který hudební nástroj bych chtěla hrát. Ve škole jsme museli hrát na flétnu a kytaru. Nešlo mi moc ani jedno. Flétna teda o něco lepší, ale měla jsem nějakou pochybnou z hračkářství, takže žádná slává, sice to pískalo, ale jedničku jsem nikdy nedostala.

S kytarou to bylo horší. Tam jsem naprosto nepochopila o co jde. Nikdy mi to nebrnkalo, lámala jsem si nehty, trsátko nám nechtěli dát. Kytary taky pochybné, ale podle naší učitelky je to určitě naladěné. Tak ok. Když nás zkoušela na konci roku, ptala se mě, jestli si z ní dělám srandu. Nedělala jsem.

Pořád ale lepší než hodiny zpěvu. Zpívání ve skupině, dobře, nejsem slyšet, potichu to zvládnu. Ale samostatné předzpívávání s klavírem před celou třídou? Ne! Nevypadlo ze mě ani slovo. Vážně. A ona hrála a hrála a čekala, kdy začnu. Nezačala jsem.

Takový super nástroj je třeba trubka. Ale do toho se nefouká, prý se do toho jakoby prdí pusou. Zkoušela jsem to a hrozně to brní. Trubka taky nebude pro mě, jsem lechtivá a celou dobu bych se prosmála. Takže asi odpadají i podobné foukací nástroje, jako tuba a tak. Škoda.

Klavír? Klávesy. Nuda, na to hraje každý druhý. Nakonec je možná lepší, že neumím na nic. Alespoň nejsem jako každá druhá. I když nás, co nic neumíme je asi taky dost, co :)

Seriály #1

Je tu pár seriálů, na které jsem schopná podívat se kdykoliv. Jaké to jsou?

Gilmorova děvčata

No vážně. To je prostě dvojka. Matka s dcerou, nejlepší kámošky. Ty jejich řeči, vtipy, jak rychle mluví, že to člověk ani nestihne vnímat. Samozřejmě - protože mi je bližší věkem, měla jsem raději Rory. I když bylo pár věcí, co mi na ní vadilo, pořád jsem s ní prožívala základku, přechod na střední, vysokou, chlapi. U tohohle seriálu si dokážu skvěle odpočinout.

Přátelé

Naprostá klasika a must must must seriál. Skoro věřím, že je to nejznámější seriál na světě a zná ho, či alespoň viděl pár dílů, naprosto každý. Ano, včetně třeba mých rodičů, protože to dávají pravidelně v televizi :) Partička přátel, co více méně bydlí spolu a všechno spolu prožívají. Po pravdě si ale myslím, že ve skutečném světě by to takle nefungovalo, protože v seriálu neměl nikdo naprosto žádné soukromí, což třeba já, rozhodně se vsadím jako ne jediná, vyžaduju. Ale opět, na uvolnění a pohodu super.

HIMYM / BBT

Z novodobých seriálů jsou to určitě How i met your mother a Big bang theory. Zase, partičky kámošů, všechno spolu prožívají, řeší. Je to asi jedno z oblíbených témat dnešní doby, co :) Big bang je o skupině nerdů, vtipy na fyziku, chemii a ostatní přírodní vědy rozesmály i mého taťku a to je co říct.

Příště se podíváme na zoubek dalším pár seriálům, třeba časem dojdeme i k nějakému co neznáte a třeba vás inspiruju. :)